Zajímavý článek v podobě záznamu z přednášky, kterou jsme pred rokem porádali u nás v osade s naším sousedem Vikingem...
Přepis autentického záznamu přednášky (09-10).08.2014
MATRIX- snaha o absolutní zotročení. MATRIX nedbá o ty, které zotročuje. Ve skutečnosti žádný stát nedbá o blaho svých občanů. Kdyby o to skutečně dbal, vypadalo by to tady úplně jinak.
MATRIX se snaží neustále nás někam směřovat, něco nám předkládat, nějak s námi manipulovat, něco nám podsouvat a vsugerovávat. Je třeba si dát velký pozor na vsugerovávání, na to, co přijímáme a bereme za své. Když přijmete to, co vám je předloženo, přebíráte za to odpovědnost. Např. jedna ze vsugerovaných představ – že je třeba mít peníze, majetek, mít klid a nemuset se o nic starat. Nenechte si nic z toho vsugerovat. Žádný systém falešných hodnot, falešných autorit, nepřirozený životní styl, nepřirozený způsob stravování, majetnický způsob uvažování. Nenechat si vnucovat, podsouvat cizí myšlenky, cizí vzorce chování, jednání, myšlení,…
MATRIX se neustále snaží nás ovládat, někam nás směrovat, manipulovat s námi (zákony, nařízení, noviny, televize, rádio, reklama, bilboardy,).
MATRIX se neustále snaží na něco nás nalákat: lahůdky (dej si něco dobrého, ochutnej, přivoň), lenost těla, lenost ducha a pohodlí (klídek, nech to být, odpočiň si, nech to plavat, nestarej se…)
V MATRIXu jsme pouze položky, naprogramované položky- teď půjdeš do školky, do školy,
do práce, do důchodu,… do hrobu…. tady toto dělej, toto za to dostaneš a nemysli. Kdo umí myslet
je nebezpečný pro ty, co vládnou, co mají moc. Kdo jde proti proudu, je pro ostatní nebezpečný,
narušuje jejich klid a zaběhlý pořádek.
Z MATRIXu je třeba se vymanit. Jsme-li zodpovědní, máme-li pevnou vůli a odhodlání, jsme schopni z MATRIXu vyvázat. Vymanit se z daného Systému věcí, z daného Řádu. Je třeba vidět věci tak, jak doopravdy jsou. To je důležité. Pak nás nic nerozhodí, nevyvede z rovnováhy. Ale vidět věci tak, jak doopravdy jsou je velmi těžké. Lehčí to je z pozice nezávislého pozorovatele. Když to nebereme osobně. Jde o to, čeho všeho jsme schopni se vzdát. Otázka - stojí mi to za to?
Pokud ano, tak, potom musí následovat čin, činy.
Základních myšlenek je jen několik.
Vše začíná uvědoměním, že chci žít svobodný život. Svoboda je uvnitř člověka. Svoboda volby. Svoboda rozhodnutí. Je důležité nedávat svou svobodnou vůli do ruky nikomu jinému. Ponechat si ji ve svých vlastních rukách. Nikdo nedokáže ocenit Svobodu tak, jako ten, kdo ji ztratil. Nikdo Vám Svobodu nemůže vzít, pokud se jí nezbavíte Vy sami. Záleží na úrovni našeho bytí. Každý musí mít svůj prostor, své hranice, které nelze překračovat. Hranice jsou v naší Mysli. Tyto hranice je třeba hlídat, pečovat o ně, kontrolovat vlastní myšlenky, mít sebekázeň. Je třeba poznat tyto hranice, co si mohu dovolit ke svému okolí a co si může dovolit okolí ke mně. Já jsem odpovědný za to, co komu dovolím. Je třeba rozlišovat, do jaké míry za něco odpovídám já (kam až) a odkud to už není moje starost. Já jsem pánem svého Osudu a za vše, co se mně děje si mohu sám. Když chce mít člověk nějaká práva, privilegia, tak bez povinností to nejde. To, co má skutečnou hodnotu si člověk musí vybojovat. Tvrdě. Je třeba umět se o sebe postarat a taky o to co mi je svěřené. Jsem odpovědný
za to, že to bude prospívat. Nikoli lpět na tom, ale respektovat to, ctít. Nedovolit, aby to někdo poškozoval, znehodnocoval. Lidé se velmi rádi zbavují odpovědnosti. Vše je o odpovědném přístupu. Čím více odpovědnosti za svůj život dokážeme vzít, tím lepší rozměr náš život dostává. Odpovědnost za svůj život, za rodinu, za její bezpečí, za naše vlastní bezpečí i za to, co má člověk na starost. Nejde o pocit bezpečí, ale o skutečně zajištěnou bezpečnost. V partnerství mají muž i žena odpovědnost za zachování rolí, za harmonii a vyrovnanost vztahu. Muž má odpovědnost za to, aby žena mohla být ženou a žena má odpovědnost za to, aby muž mohl být mužem. Odpovědnost poskytuje sílu.
Soběstačnost je tvrdá dřina. Nikdo nad vámi nestojí. Vy stojíte sami nad sebou.
Nikdo vám neřekne, co máte dělat. Musíte se neustále snažit. Je to neustálý boj. Žádné stereotypy.
Je třeba počítat s tím, že při přechodu do jiného stavu, ze závislosti do Nezávislosti, z nesvobody
do Svobody, se vyskytnou problémy, překážky, mnoho překážek. V nás i v našem nejbližším okolí.
Přechod musí být plynulý. Ostré hrany člověka zraňují. Je třeba věnovat čas přípravě na přechod.
Soběstačnost je o neustálém pohybu, činnosti, úsilí, práci,…
Absolutní Soběstačnost a Svoboda neexistuje. Míra Soběstačnosti a Svobody je různá a je ovlivněná tím, co máte v hlavě. Duchovní síla. Mysl, vědění, znalosti, uvědomění, představivost, odvaha, vůle, píle, pracovitost, trpělivost. Míra Soběstačnosti a Svobody závisí na tom, čeho jsme ochotni se vzdát. Je třeba si položit otázku, k čemu nám ta soběstačnost bude. Co od toho očekáváme? Co si od toho slibujeme? Když už si na tuto otázku odpovíme, není důležité jak a za jak dlouho Soběstačnosti a Svobody dosáhneme. Důležitá je ta cesta a rozhodnutí po této cestě jít. Neustále, poctivě a trpělivě. Každý den.
Mysl – připoutanost Mysli k danému stavu, k danému uspořádání věcí.
Člověk je vázaný tím, čím se nechá vázat. Největší omezení jsou v naší vlastní mysli, v našem způsobu uvažování, myšlení. Tam jsou ty bloky, ploty, bariéry, které neumíme odstranit, překonat.
Uvažování může být motorem, ale i brzdou. Je to o způsobu uvažování.
Chtít je pouze začátek. Důležité je pouze to, co jsme schopni nebo ochotni udělat. Vytrvale. Znovu
a znovu. Každý den. Denně napínat všechny své síly. Jako lev. Čím zdatnější je jeho kořist, tím zdatnější musí být on, jako lovec. Když víš, co chceš, je třeba si za tím jít. Ať se děje, co se děje. A jestli mě lidi v mém okolí mají rádi, budou mě respektovat takového, jaký jsem. Svou životní cestu, úkol, poslání je třeba objevit. Tu cestu si každý musí najít sám. Když si člověk vybere cestu, tak to, co na té cestě potká, za to si může sám. Když už se člověk vydá po nějaké cestě, je třeba pokračovat, jít dál. Když začínáte růst, je třeba pokračovat. Nezastavovat. Jde o to, jak hluboko na své cestě chceme jít. To se týká i duchovního růstu. Je třeba neustále kultivovat tělo i Ducha.
Je třeba vytýčit si jasný cíl, záměr a jít za ním. Důležitý je cíl, záměr, který si člověk stanoví.
Doba, kterou trvá dosažení cíle, záměru, to není podstatné. Naplnění slov chce odvahu a sílu.
Silný je ten, kdo jde za svým cílem. Je třeba jít za hodnotným cílem vytrvale a nejlíp, jak dovedu.
Respektuji, co je mimo mě, ale tím se nenechám odvádět od svého cíle. Cíl je stále cílem, ale mění se náš způsob vnímání cíle. Cíl je tedy třeba neustále přezkoumávat. Jde o to být cílevědomý, sebevědomý, uvědomělý, vytrvalý a mít důvěru v sebe samého. Aby člověk něčeho dosáhl, je třeba dělat vše tak, jak nejlépe dovede. To, co člověk dělá, dělá to především sám pro sebe. To co je prospěšné. Každý musí chtít sám, nelze mu něco vnutit. Chceš? Pomůžu Ti. Nechceš? Dělej, jak umíš.
Malé příčiny, velké následky. Malé se odráží ve velkém a velké se odráží v malém. Vše je propojené. Náhodně se neděje vůbec nic. I velké soukolí může být zastaveno docela malou věcí. Stačí jen malé zrnko písku…
Je třeba objevit čím (kým) doopravdy jsem a dělat to nejlépe, jak dovedu. To, co uděláme dobře, nám otevírá dveře k něčemu opravdu prospěšnému. Je třeba umět si přiznat čím (kým) doopravdy jsem. Najít sám sebe. Je třeba neustále na sobě pracovat, abych duchovně rostl. Je třeba poznat sebe sama a stejně tak je třeba poznat vnější svět, abychom s ním uměli zacházet. Když něco považuji za správné, byl bych sám proti sobě, kdybych to porušoval. Jak často jsme sami proti sobě? Je těžké přijmout sám sebe. Mít se rád. V dobrém i zlém. Když nepoznáš, co je špatné, neoceníš to dobré.
Každý ať je tím, čím potřebuje. Je třeba najít si svůj střed. Je důležité umět nabrat sílu.
Lze k tomu využívat modlitby, žádosti o pomoc při řešení nějakého problému, nějakého zaseknutí.
Uvolněte tlak. Utřiďte si svoje myšlenky. Žijte ve šťastné myšlence. Je třeba být odpovědný za každou myšlenku, za každý čin. Myšlenka je otcem činu.
Když se pohnu já, pohne se vše, kolem mě. Každá změna vyvolává další změny. Změňte sami sebe a v rámci rovnováhy dojde i ke změně ve vašem okolí. Pokud člověk opravdu chce být svobodný, nezávislý a provést změny, tak je třeba tyto změny provést ve všech oblastech života, protože všechno je provázané, propojené.
Když se někdo chce naučit bojové umění, musí se naučit nejen rány rozdávat, ale i přijímat.
Posbírat se vždy, když člověk padne na hubu. Je třeba se naučit přijímat. Každý čas má svůj účel.
Čas něco pustit, opustit, čas něco uchopit, pochopit, přijmout… Je třeba respektovat čas, rytmus v Přírodě a ten plyne jinak, než v současné Civilizaci. Čas růstu, čas zrání, růstu, odpočinku se řídí pohybem Slunce, Měsíce, ročním obdobím, počasím, … My čas vnímáme jinak, než naši předci.
Je třeba to umět cítit. Naslouchat hlasu svého srdce.
Je třeba hledat souvislosti. Je třeba přezkoumat vše, co nás obklopuje. Prověřit, zda to je v pořádku.
Je třeba začít. Od těch nejmenších věcí. Zastavit se a přehodnotit svůj život, způsob života a začít odhazovat od sebe to, co je nepodstatné. Je třeba všechno přehodnotit. I zpětně. Vše, co je v nás uložené, co nám bylo vsugerováno, vše, čím jsme byli naprogramováni. Je třeba vše přehodnocovat. Zkoumat, hledat důvod, proč se toho, či onoho nedokážeme zbavit, odpoutat se od toho.
Např. proč jsem tam, kde jsem? Co to způsobilo? Je čas najít své místo, na kterém budu stát a odkud budu působit? A právě všechny ty nezodpovězené otázky, nevyřešené problémy, neodstraněné překážky, omezení, bloky a strachy nám brání stát se svobodnými a nezávislými. Toto nás vždycky najde, ono si to počká a dožene nás to. To, co si člověk sám nevyřeší, to se mu v životě vrátí. Co tě nezabije, to se tě příště pokusí zabít znovu. Problémy je třeba řešit. Tak dobře, jak to jen jde. Nejlíp, jak umím. Každý sám za sebe. Kdo začne utíkat, utíká celý život. Řešením problémů člověk sílí. Je třeba udělat to nejlepší, co dovedu a ostatní nechat na okolnostech. Netlačit proti síle. Využít tu sílu, ten vnější tlak ve svůj prospěch.
Život je třeba obohacovat o různorodé informace. Všude kolem nás jsou zrníčka Pravdy.
Pravda je rozdrobená, roztroušená.
Náš život vyžaduje odpovědnost za sebe samého. V mnohotvárnosti života se nelze soustřeďovat jen na jednu věc. Život je plný výzev. Když je zvládneme nejlíp, jak umíme, není třeba se ničeho obávat.
Život nás neustále vystavuje zkouškám. Je třeba být neustále bdělý a otevřený. Bdělost je třeba neustále udržovat. Tréning dělá mistra. Dosažením mistrovského stupně práce teprve začíná.
Na rozdíl od žáka mistr ví, jak na to. Úsilí je stejně namáhavé, ale víš, jak na to. Mistrovství je v tom,
že člověk v každém okamžiku ví, co dělá a proč. Je třeba udržet si svůj střed. Vše je v neustálé proměně. Život chce pohyb a bdělost. Je to jako jízda autem v serpentinách. Je třeba vnímat, být pozorný, bdělý. Je třeba se neustále učit, i ve spánku. Jsou sny, ze kterých lze čerpat vědění. Sny lze mít vědomé. Jsou to obrazy Ducha. Ale je třeba rozlišovat sny, které jsou jen výplod mozku na základě vnějších vlivů (TV, film, video,…). Např. jednou sledovaná televize ovlivní na šest dní hlas našeho srdce, naše sny. Civilizace kontaminuje naše Vědomí i podvědomí. Příroda čistí a pomáhá.
Život je neustálý pohyb, změna. Obsah je stejný, podstata je stále stejná, ale forma se neustále mění.
I kámen. Vznikne, žije a rozpadne se v prach. A ten prach se zase přemění v kámen. Ale lidi nemají rádi změny. Ale bez těch změn to nejde. Je důležité umět změny přijímat, těšit se na ně, vítat je.
Je třeba vědět, že silný je ten, kdo změny iniciuje a ne ten, kdo pouze přežije.
Je třeba být k životu pozorný, bdělý, ostražitý. Je třeba vše sledovat ze správného stanoviště, nezaujatě, z pozice nestranného pozorovatele. S patřičným odstupem a nadhledem. Neposuzovat, nesoudit, neodsuzovat. Snažit se pochopit, porozumět. Vidět vše takové, jaké to skutečně je.
Láska je přísná, tvrdá. Vidí skutečnost takovou, jaká skutečně je.
Energie toho, co vypěstujeme, vytvoříme, nás zpětně ovlivňuje. Půdě je třeba dodat energii.
Pak teprve půda něco vydá. Než něco vyroste, chce to svůj čas. Výsledky je třeba sledovat
s časovým odstupem. Výsledky záleží na tom, co do toho člověk vloží. Důležité je vědění,
které člověk nosí v sobě. Je třeba vědět, CO člověk dělá a PROČ. Teprve tehdy má práce smysl a výsledky. Když se práce dělá, tak se udělá.
Strava ovlivňuje naše vnímání, naše vidění. Každopádně záleží na tom, co jíme. Jak kvalitní a vyváženou stravu jíme. Tělo je nástroj pro Ducha. Je třeba dbát o Duchovní růst, aby život měl kvalitu. Vše musí být v rovnováze a bez toho nelze pokračovat. Nelze být duchovně vyvážený bez rovnováhy v těle. Udržování rovnováhy je proces, neustálá, vytrvalá práce. I ten malý „šušeň“ mnohokrát spadne na „papulu“, když se učí chodit, ale pokaždé vstane a jde.
Na co je člověk připraven, to zvládne. To, co je přede mnou, je vždy v mých silách. Někdo si třeba nevěří a pochybuje o sobě - já to nezvládnu …. Zvládneš, ale nechceš. Kdybys opravdu chtěl, tak
to zvládneš.
Připravenost. Na co je člověk připraven, to mu dojde. Tělo i Mysl se na vše musí připravit. Na vše. Očekávat neočekávané. Záleží na tom, co člověk chce a na co je připravený. Jaký je vnitřní stav člověka. Schopnosti většiny lidí, kteří žijí v současné době, jsou atrofované, zakrněné.
Duchovní cvičení. Co je to Duchovno? Je to spojení člověka, jeho Osobnosti s Duchem. To se nelze
naučit. To lze pouze prožít, pocítit, vnímat. Ale většina lidí je už tak zabředlá, že už to neumí vnímat, ani přijímat. Je třeba se to znovu učit. Cvičit to. Činit se. Znovu a znovu. V jednoduchosti je krása.
Je možné provádět jednoduchá dechová cvičení.
Je třeba umět se otevřít, umět přijímat, cvičit své soustředění. Uvolněně, bez křečovitého úsilí. )
Je třeba vše brát s lehkostí (stejně jsme odsouzeni k smrti :- ) Není třeba se do něčeho nutit.
Čím pomaleji, opatrněji, tím lépe. Po malých krůčcích dojdeme nejdále. Je jen třeba dělat vše nejlíp, jak dovedeš. Je třeba nechat vše pomalu plynout. Všechno chce svůj čas. Ať to zraje, uzrává.
Ale chce to pevné základy. Bez pevných základů dům spadne. Nic neponechávejme náhodě.
Lidé si neváží věcí. Je to proto, že všeho máme hodně.
Kdo si neváží mála, není hoden mít něčeho moc.
Vše je o odpovědném přístupu. Například jedna dřevěná krabička je víc, než 10 pytlíků z PVC.
Je to o způsobu uvažování.
Cvičení je velice namáhavé. Vždy. Cvičení není jen 2 hodiny denně. Je tím třeba žít. Neustále.
(To platí i pro duchovní cvičení.) Čím tvrdší, přísnější jsem sám na sebe a čím méně si dovolím, tím lépe. Rostlinka ve skleníku potřebuje přesadit, poznat žár slunce, sílu větru a deště. Čím více se bude otužovat, tím odolnější bude. A tím lépe bude připravena na reálný život.
Při cvičení je třeba počítat s mnoha a mnoha nepovedenými pokusy, neúspěchy. Ale to tajemství úspěchu spočívá v tom - nevzdávat se, začínat vždy znova a znova. Cvičení přežití vyžaduje vůli, píli, čas a trpělivost. Vůle je sval. Lze ji trénovat. Je třeba prožívat každé cvičení. V praxi prožít reálné situace. Z toho plyne poznání a procítění. Zvládnuté je to až, když je to prověřené. Můžete mít plné batohy jídla a pití a stačí pouhá únava, stres a veškeré vybavení je vám k ničemu. Není důležité, co si nesete na zádech, co máte v batohu, ale co máte v hlavě. Důležité jsou znalosti. I slabý může být silný, protože ví, jaké to je být slabý. Kdo nemá nadání, musí být velmi pracovitý, musí dřít a ve výsledku je silnější, zdatnější, než ten nadaný.
Místo pro spaní. Jsou místa, která nabíjí, ale i tak která nás vyčerpávají, vysávají. Jde o vyzařování energií. Ale pokud je člověk otevřený, není zablokovaný, tak si taková místa vybírá intuitivně správně.
Čím déle je člověk v přírodě, čím je čistší, tím lépe si vybírá místa, která jsou pro něho prospěšná.
Pokud se to chce člověk naučit, musí pomaličku, nesmí se moc snažit. Jde o to nejít na to silou.
Nebrat to smrtelně vážně. Berme to s lehkostí.
Pozitivní myšlení může být i naivní myšlení. Jde o to být bdělý, ostražitý, očekávat neočekávané.
Evoluce nás učí, že přežít dokázali vždy jen ti jedinci, kteří se dokázali přizpůsobit.
Dokázali správně reagovat na vnější podněty. V životě je mnoho signálů, jemných malých upozornění. Ty je třeba umět vnímat a rozlišovat. A podle toho jednat.
Nelze očekávat od situace víc, než je schopná poskytnout.
Jsou věci (záležitosti, hodnoty, procesy, děje), které nelze popsat slovy. Slova jsou malá….
Přednášející: „Viking“
Zapsal: Sv. Jiří
Kočí Jindřich | 30.07 13:27