Ekotoalety

Zdroj: www.ekodum.ecn.cz  

EKODŮM o.s., Rožmitál pod Třemšínem

Předseda sdružení Akad. Arch. Aleš Brotánek

Ekodům je dům, který vychází z pricipů udržitelného rozvoje a snaží se minimalizovat dopady na životní prostředí. Do hospodaření domu patří kromě energií a stavebních materiálů také spotřeba vody a produkovaný odpad.

Konvenční splachovací záchody patří přitom k velkým spotřebitelům vody a k producentům obtížného odpadu. Ekodům vybavený splachovacím záchodem si lze proto jen obtížně představit. Splachovací záchod přerušuje odvěký přírodní cyklus
člověk exkrementy rostliny potrava člověk.

Přirozenou součástí hospodaření ekodomu je toaleta, která nepotřebuje žádnou vodu, neprodukuje žádný odpad a uzavírá cyklus živin. Takové bývaly i toalety minulosti – latríny, volně stojící kadibudky.

Od latríny k moderní ekologické toaletě

Latrínu – suchý záchod či kadibudku – netřeba představovat, zná ji každý. Často je oblíbeným místem k posezení na čerstvém vzduchu, k přečtení knížky, k popovídání se sousedy – pro nejednoho „přesyceného měšťáka“ je příjemnou změnou. Má ovšem i své stinné stránky – v létě intenzivní zápach a hejna much, v zimě chlad. Bohužel, právě tyto nepříjemné vlastnosti si každý vybaví, pod pojmy "suchý", "ekologický" nebo "kompostovací" záchod.

Suchý záchod však prodělal během posledních desetiletí skutečně dramatický vývoj a změnil se v komfortní zařízení, které podle hygienických, ekologických, ekonomických a často i estetických hledisek předčí záchod splachovací.

Za průkopníky na cestě od latríny k moderní suché toaletě lze považovat jednoduchý záchod zasypávaný pilinami (sawdust-toilet) a zejména švédský kompostovací záchod Clivus-Multrum, který spatřil světlo světa ve Švédsku v roce 1939. Současné komerční toalety pak posunují suché záchody do luxusní třídy. Zejména skandinávští designéři se na eko-toaletách opravdu "vyřádili".

Kompost – a kam s ním?

Lidské exkrementy jsou v naší přetechnizované společnosti považovány za obtížný odpad a je vynakládáno velké úsilí, jak se jich zbavit. Obce staví s velkými náklady kanalizační systémy a čističky odpadních vod, které mají za úkol vyčistit vodu, která se předtím znečistila ve splachovacích záchodech. Živiny, obsažené v exkrementech – a jsou to téměř všechny živiny, které byly obsaženy v potravě(!) – jsou přitom nenávratně ztraceny.

Ekologické záchody doufejme změní tento evropský tradičně negativní vztah k lidským exkrementům. Z obtížného odpadu se může stát cenná surovina, stejně jako tomu bylo po dlouhá staletí v Číně. U nás se fekálie recyklují jen v místech, kde není kanalizace, fekální vozy obvykle vyvážejí žumpy na pole. I když kejda z jímek není zdaleka tak kvalitní hnojivo jako kompost, přesto místa na poli pohnojená fekálem bývají jasně rozlišitelná – jsou zelenější.

U zahrádkářů má lidský hnůj špatnou pověst, platí za hnůj málo kvalitní. Neprávem. Lidské exkrementy nejsou sice záhřevné jako koňský nebo hovězí hnůj, ale obsahují velké množství živin a dají se dobře zkompostovat. Výborně se doplňují s kuchyňským a zahradním odpadem, který obsahuje málo dusíku. Fekálie jej mají naopak přebytek. Kompostovací proces může proběhnout již v kompostovací toaletě, exkrementy ze shromažďovacích a sušících toalet se pak kompostují na zahradním kompostu. Z hygienických důvodů je třeba čerstvé fekálie na kompostu vždy zakrýt vrstvou zeminy nebo jiného materiálu a je třeba dodržet dostatečnou dobu, než lze kompost použít. Někdy se uvádí, že zvýšená teplota během kompostování patogeny zabije během velmi krátké doby, na to ale nelze spoléhat při malých objemech kompostu. Ponechává se proto zrát alespoň dva roky, což je doba zcela dostatečná pro 100% likvidaci všech případných patogenů i za nízkých teplot (většinou tam ale stejně žádné patogeny nejsou – bacilonosičů v našich zemích příliš mnoho nežije). Poté je použit jako normální kvalitní kompost.

Jinou možností kompostování jsou „permakulturní“ vysoké záhony – na zahradě se vykope mělké lože (» 25 cm), na dno se ukládá hrubý organický materiál (větve atp.), pak jemnější materiál střídavě s fekáliemi a trochou zeminy, nakonec se zpátky navrství zbytek vykopané ornice. V prvním roce je vysoký záhon nejlépe osázet oblíbenými dýněmi Hokkaidó nebo krmnou řepou pro králíky a slepice.

Moč ze separačních toalet je prakticky sterilní a dá se použít přímo k zálivce po namíchání s šedou vodou – v poměru asi 1:8. V moči je obsaženo více živin než ve fekáliích!

Moč i výkaly obsahují značné množství chloridu sodného, který přijímáme ve velkém množství s potravou. Toho je dobré využít, protože některé rostliny mají sůl rády. Jiné jsou naopak na sůl citlivé a není dobré k jejich hnojení používat moč ani čerstvý kompost.

Rostliny vyžadující chloridy:

• Řepa, celer, mangold, katrán přímořský

Rostliny ke chloridům zcela tolerantní:

• Chřest, zimní a podzimní košťáloviny, reveň, tráva, obiloviny

Rostliny na chloridy středně citlivé:

• vinná réva, jabloň, černý rybíz, rajčata, ředkvičky, ranné košťáloviny, špenát, karotka, česnek, brambory

Rostliny na chloridy velmi citlivé:

• červený rybíz, angrešt, maliny, ostružiny, třešeň, okurky, fazole, cibule, většina okrasných rostlin

Otázka : 
„Může ekologický záchod zapáchat?“

Odpověď :
Obecně platí, že zapáchá spíše méně než splachovací záchod. U eko-toalet je totiž zvykem odvětrávat přímo mísu, a ne pouze místnost jako u WC. Všechny eko-toalety – s výjimkou shromažďovacího typu – totiž vyžadují poměrně intenzívní přívod vzduchu a ten se přes mísu nasává z místnosti záchodu. Při dobré funkci ventilace tedy žádný zápach nemůže uniknout do místnosti, a to ani tehdy, kdyby z nějakého důvodu toaleta přeci jen zapáchala. Zápach v každém případě signalizuje chybu ventilace – netěsné potrubí, malou světlost ventilační trubky, nízký výkon ventilátorku. Je-li ventilace samočinná, bez elektrického ventilátoru, a je vyvedena nad šikmou střechu – může být citlivá na směr a sílu větru. Je vhodné ji doplnit elektrickým ventilátorem, který se ručně zapíná jen v případě potřeby, nebo alespoň citlivou zpětnou klapkou. Problém může vyvolat i podtlak v interiéru způsobený odtahem z kuchyňské digestoře nebo provozem otevřeného krbu. Příčinou případného zápachu eko-toalety může být zejména přetížení (přemokření) toalety u kompostovacích resp. sušících typů resp. příliš dlouhé zaležení směsi u shromažďovacího typu. A nakonec nepříjemná zpráva: i ekologický záchod (mísa, prkénko, separátor moči a okolí) se musí občas umýt!

Otázka : 

„Povolí mi suchý záchod hygienik?“

Odpověď :

Měl by, u nás prodávané komerční typy mají evropské atesty.

Odkazy na kompostovací toalety:

www.ekozachody.cz

Český prodejce ekovýrobků, solárních systémů a kompostovacích toalet.

The Humanure Handbook  [Anglicky] ,  Zajímavé

Vynikající online příručka o „lidském hnoji". Principy kompostování, velmi podrobně diskutovaná hygiena, návod na stavbu toalety.

The World of Composting Toilets [Anglicky] 

Stránky věnované kompostovacím toaletám. Výklad funkce, přehled typů a výrobců, fotogalerie, sekce „udělej si sám", FAQ, využití šedé vody, linky.

CLIVUS MULTRUM  [Anglicky]

Klasický kompostovací záchod s velkou kapacitou.

Zdroj: www.ekodum.ecn.cz  

EKODŮM o.s., Rožmitál pod Třemšínem

Předseda sdružení Akad. Arch. Aleš Brotánek