Zdroj: Šárka Brňáková
1 ÚVOD
Hlína jako univerzální zdroj života na zemi, se objevuje v mnoha starých mýtech o stvoření člověka. Nepálená hlína, tak jako dřevo a kámen, je vlastně jedním z nejstarších a nerozšířenějších materiálů, které člověk používal na stavbu svých obydlí. Materiál, jenž se používal prakticky na celém světě. Toto stavivo má ale jeden velký nedostatek, a to je citlivost na vodu. Tekoucí voda může na konstrukci z nepálené hlíny způsobit poruchy a v příliš velkém množství pak může dojít až k její destrukci. To je hlavní příčina, proč se staré hliněné stavby nedochovaly vůbec nebo se z nich nachází jenom zbytky zdí. Proto jsou naše znalosti o starých stavbách z hlíny čerpány především z dochovaných písemných zpráv.
ČLOVĚK A HLÍNA
Největší část života člověk stráví v domech. Dům má člověka chránit před nejrůznějšími vlivy, které na něj mohou působit v otevřeném prostoru. Z toho důvodu má být dům zdravý a na správném místě, kde není příliš znečišťováno životní prostředí. Je ale nutné věnovat se nejen vhodné dispozici objektu, ale i ceně a též výběru materiálů, ze kterých je dům postaven. V nezdravých domech a ve špatném životním prostředí se člověk nemůže zdravě rozvíjet ani po fyzické stránce, ani po stránce psychické.
HLÍNA JAKO STAVEBNÍ MATERIÁL
Hlína je materiál prostý a snadno dosažitelný, nemusí se těžce dobývat ani zpracovávat. Ale na druhou stranu se nepoužívá jen jako prostá hlína, ale z hlediska soudržnosti a lepších vlastností se do hlíny přidávají různé materiály, jako např. sláma, plevy a osiny, suchá tráva, dřevní odpad, pazdeří, zvířecí srst, zvířecí krev, pojiva pro stabilizaci a odpady z potravin, krmiv, kůží a kožek atd. Hliněný dům našel uplatnění nejen v místech, kde nebyl žádný dostupný stavební materiál (kámen, dřevo), ale hliněné stavby byly rozšířené na všech kontinentech.
I když konstrukční možnosti hlíny neumožnily vytvářet rozlehlé prostory a konstrukce je masivní a z převážné části přízemní, odlišuje se architektura tradičního lidového domu podle odlišných klimatických, ekonomických, kulturních a sociálních podmínek. V českých zemích jsou hliněné stavby rozšířené hlavně na Jižní Moravě (na Znojemsku, Slovácku, Hané), ale můžeme je najít i v oblasti luhačovického Zálesí a v oblasti Kopanic. Tyto stavby byly oblíbené pro svoji tvárnost, relativní pevnost i vodotěsnost a pro dobré tepelně izolační a bioklimatické vlastnosti. Pro svoji schopnost udržet konstantní vlhkost v interiéru se používaly nejen pro obytné stavby, ale i pro hospodářská stavení, chlévy, stodoly, vinné sklepy a lisovny. Hliněné zdi např. obehnávaly i hanácké zahrady. Hlína se používala nejen pro masivní konstrukce, příčky, ale i pro podlahy, klenby, spoj. materiál, izolace, omítky atd.
HLÍNA, JEJÍ PŘEDNOSTI A NEDOSTATKY
Na základě dříve provedených průzkumů a vyhodnocením dosavadního vývoje hliněných staveb a zhodnocením jejich fyzikálně technických vlastností můžeme vyvodit určité závěry.
Přednosti hlíny
• Hlína snadno přijímá vlhkost a pomalu vydává a tím udržuje příznivé mikroklima interiéru stavby
• Pocit jistoty a bezpečí poskytuje jak masívnost konstrukcí, tak i jejich tvárnost a struktura
• Energetická náročnost výroby je velmi malá ve srovnání s výrobou jiných stavebních materiálů (cement, ocel, sklo, cihlářské výrobky atd.)
• Přepravní náklady jsou minimální, zvláště pokud použijeme hlínu vytěženou na místě stavby, např. z výkopů základů této stavby
• Zdivo z nepálené hlíny se může po uplynutí životnosti vrátit zpět do přírody bez toho, aby po něm zůstal jakýkoliv problematický odpad
• Zdivo z nepálené hlíny má dobré tepelně izolační vlastnosti dané specifickou, pomalou migrací vodních molekul ve struktuře hliněného zdiva
• Nové technologie zpracování hlíny umožňují její odolnost vůči vlhkému prostředí Hlínu lze stabilizovat tak, že odolává vodě a mrazu lépe než pálená lícová cihla a má srovnatelné pevnostní parametry
• Nepálená hlína se pozitivně projevuje na zdravotním a psychickém stavu uživatelů stavby
• Hliněný dům vyvolává pocit harmonie
• Většina hliněných stavebních technologií umožňuje výstavbu svépomocí, což znamená, že při stavbě je potřeba jen minimální množství kvalifikované práce
• Do konstrukce můžeme dělat i dodatečné zásahy, např. vyřezat menší otvory, drážky atd.
• Pro dobré tlumící vlastnosti hliněného zdiva se o hliněný dům začíná v poslední době zajímat parapsychologie a jiné vědní obory, které se zabývají zemským zářením
• Hliněné stavby pokud jsou správně postaveny, mají životnost minimálně 100 let
Nedostatky hlíny
• Zdivo hliněných staveb je citlivé na obsah vody ve zdivu a hlavně na tekoucí vodu, která může stavbu velice poškodit
• Provádění staveb zůstalo na rukodělné úrovni z doby před sto lety
• Hlavní problém spočívá v nedostatku technických informací o vlastnostech hliněných staveb, o chování ve stavbě a možnosti jejich dotvarování a uspořádání
• Výroba nepálených cihel je náročná na manuální práci a dobu výstavby
• Náročnost řešení technických detailů
Hliněná stavba je díky citlivosti na vodu a roztažnosti materiálu jako živá bytost, která neustále dýchá a hýbá se.
ZÁVĚR
Řada hliněných domů se i přes značné modernizace a přestavby dochovala dodnes a dobře plní svoji funkci. Jiné stavby jsou uchovány jako muzejní exponáty, ale mnohé hliněné stavby nejsou obydlené a nachází se v dezolátním stavu (např. z dob povodní) a často dochází i k jejich demolici.
O hliněné architektuře můžeme říct, že je stavbou ekologickou, tj. stavbou, která je přirozeně a bezkonfliktně zapojena do ekologického systému v daném prostředí, stavbou,
která se vyznačuje snahou o zachování přírodních principů jako uzavřený oběh látek, zamezení vzniku odpadů a provádění jejich recyklaci a může zohledňovat působení elektromagnetických polí prostředí.
Nesmíme si však bláhově myslet, že kombinace výhod tradiční hliněné stavby s přednostmi moderních stavebních technologií vyřeší všechny stávající problémy.
Při návrhu vhodnosti umístění hliněných staveb je potřeba znát povětrnostní a klimatické podmínky dané lokality. A důležité jsou i dané topografické podmínky, neboť to ovlivní energetický režim budoucích staveb. Znalost místních povětrnostních podmínek se projevuje i v orientaci a tvaru jednotlivých budov.
Užití nových hliněných staveb v našich zemích naráží na problém způsobu zabezpečení dostatečné tepelné izolace při zachování potřebných statických vlastností. Problém spočívá ve faktu, že čím více vylehčujeme hliněný materiál, tím sice více izoluje, ale zároveň ztrácí na únosnosti a naopak.
V neposlední řadě nesmíme zapomenout na cenu hliněné cihly, např. cena hliněné cihly stabilizované za studena a vyráběné průmyslově je podle francouzských zkušeností výrazně nižší než cena obdobné pálené cihly.
Na základě výše uvedených faktorů můžeme vyslovit domněnku, že lze očekávat možný návrat ke hliněným stavbám.
Ve své práci se zabývám vyhodnocováním způsobů zpracování hlíny, hledáním nových technologií, přednostmi a nedostatky hlíny, funkčními a užitnými vlastnostmi a možnostmi dalšího využití tohoto materiálu v hliněných stavbách, tak aby splňovaly nároky uživatelů na komfort a přitom, aby odpovídaly konstrukčním možnostem a ekologickým požadavkům doby. Tento přístup znamená hledat nové kvality architektury, která ohleduplně vstoupí do existujícího prostředí.
Literatura
[1] ŽABIČKOVÁ, I. Hliněné stavby. Brno: ERA, 2002. ISBN 80-86517-21-7.
[2] ŽABIČKOVÁ, I. Rehabilitace hliněných staveb. Grant č. FU 550067. Brno, 1995.
[3] WALEK, J. Seminární práce o člověku a hlíně. Brno, 1995.
[4] SPOLEČNOST PRO TECHNOLOGIE OCHRANY PAMÁTEK. Jíly v tradičním stavitelství – Odborný seminář. Brno: STOP, 2001.
[5] Materiály pro stavbu. Výrobky, hmoty, materiály. Brno, 4/2001.
[6] Materiály pro stavbu. Výrobky, hmoty, materiály. Brno, 8/2002.
Zdroj: Šárka Brňáková, Ing., 1. ročník doktorského studia, VUT v Brně, Fakulta stavební, Katedra pozemního
stavitelství, Veveří 95, 662 37 Brno, e-mail: sarka.brnakova@post.cz
Henkeová Barbora | 26.09 13:02