SELSKÝM ROZUMEM - CESTA K SOBĚSTAČNOSTI

Nejdůležitějším krokem pro nás loni nebylo zřízení SELSKÉ ZAHRADY jako takové, nýbrž to, jakým způsobem byla založena. Snažíme se žít v souladu s přírodou a jejími cykly a nabyté poznání pak aplikovat v každodenním životě. Díky tomuto vznikla SELSKÁ ZAHRADA způsobem, který lze označit za přirozený. Další výhodou je fakt, že zahradu zvládá založit i udržovat jeden jediný člověk i při své práci, a to v rozsahu, který kromě „domácí spotřeby“ zajistí i dostatek zeleniny k prodeji nebo k pokrytí potřeb větší skupiny lidí dobré vůle žijících v komunitě či cohousing-u . Nicméně musím přiznat, že Ivina pomoc při koulení sena, při výsadbě a následných dvou zálivkách byla víc než příjemná a milá. Přesto se však nedá srovnat s tou, kterou mi i se svým synem poskytla při sklizni a následném zpracování zeleniny. Tímto Jí, i Hynkovi vyjadřuji své díky.

Loni tu ještě nebyla k dispozici žádná orná půda. Takže jsme si museli poradit jinak. (Iva dala družstvu výpověď z nájmu pole a tento měsíc Jí jej vydají, a to jen díky Její prozíravosti (nepodepsala totiž novou smlouvu, ve které si „družstevníci vymiňovali prodloužení výpovědní lhůty z jednoho roku na sedm let).  Vybrali jsme tedy plochu, která nebyla v evidenci  LPIS, tj. Iva na ni nepobírala žádné dotace a tudíž nemohla být jako příjemce dotací postižena za změnu užívání (jojo, není nad to být hrdým vlastníkem půdy – svoboda nade vše.:-))).  Seznámil jsem tedy Ivu s tím, jak to lze zařídit i „bez orné půdy“ či „zahrady“ a bez těžké mechanizace - bez pluhu. To znamená, bez přímého vynaložení síly nutné k přeměňování přírody. Pak už nastoupili koně. Nepotřebuji orat koňmi a nutit je tahat pluh, když mi jsou schopni připravit půdu daleko efektivněji a zcela dobrovolně a bez nucení. Samozřejmě, že prvotní reakce okolí byly smíšené a převládala v nich skepse. Nicméně, jak šel čas, obavy z neúspěchu se pomalu rozplynuly a naše zahrada je zde.

První bezespornou výhodu pro mne, jakožto pro sedláka, který odmítá hospodařit běžně zažitým způsobem, má tento systém v tom, že jsem se nemusel aktivně účastnit hnojení, ani orby, takže jsem si mohl dovolit trochu luxusu a odjel jsem na vykopávky, abych si rozšířil obzory.

Díky zvolenému způsobu hospodaření, nám koníci krom „orby“ a hnojení zajistili i dokonalý podsev jitrocelem a nádhernou jetelinou s příměsí opravdu pestré směsi bylinek. Běžně na jitrocel se srpem opravdu nechodím. -))).  Musím podotknout, že toto by se nám senem z leckteré velké farmy či družstva patrně nepodařilo. Seno od Nich pochází z nádherných pastvin, na kterých je zachována původní druhová skladba. Bůh žehnej Radkovi a Jeho rodině, neboť jsou dobří hospodáři a tak ty krásné louky nezničili přesevem druhově chudých - „průmyslových“ travních směsí. Mimochodem, je to jedno z míst, na které Iva pořádá dvou a vícedenní vandry v sedle.

Co se týče regulace množství dusíku aplikovaného na plochu, jde jen o to, spočítat si kolik trusu daná zvířata za den vyloučí a dle toho zvolit systém rotace krmišť na pozemku.

Předem podotýkám, že jsme nahoře u rybníků připravili „pevné“ krmiště které sloužilo v době delších či výraznějších oblev. Taky by se nám nechtělo mít nohy stále v mokru a takto jsme mohli koníky kdykoli stáhnout na nerozmočené a nerozšlapané plochy. Na přelomu února a března jsme byli nuceni zřídit třetí krmiště. Nikoli však z důvodu nevyhovujícího stavu stávajících ploch, ale z důvodu, že se nám dík sněhu nepodařilo vyjet se senem nahoru.

Jarní práce pak byly krásné a krátké. Díky vhodně zvolenému způsobu obdělávání nás čekalo jen mírné rozvolnění zeminy a to do cca 10cm. Na většině plochy byly kobylince se zbytky sena rovnoměrně zapraveny do půdy, což samozřejmě neplatí pro místa po posledních třech koulích, kde již koně neměli důvod dále pobývat. Ty využíváme pro tvorbu vyvýšených záhonů. Hrubá modelace teras pak byla hračka. Po ní následoval krátký tanec s hrabkami a pak jsme již mohli sázet a sít dle libosti.

V naší zahradě neznáme pojem „plevel“, každá rostlinka zde má své opodstatnění: stíní půdu proti vysychání, váže rosu a tím brání jak jejímu přehřívání, tak s tím souvisejícímu vysychání půdy a následné větrné erozi. Taktéž napomáhá ochraně půdy proti smyvu – vodní erozí, avšak v tomto případě jde především o to, jak šetrně půdu obděláváte (více viz. foto z 15minutového přívalu – plocha byla oseta cca 14 dní předtím). Když pak přijdou první podzimní mrazíky, dovede tato zelená džungle částečně ochránit nějakou tu ponechanou dorůstající zeleninu, neboť není nutné zlikvidovat veškerou výsadbu před jejich příchodem. No a to co namrzlo? To přeci nevadí, na žádném statku není nic, co by se znehodnotilo. Leckterý z Vás by se divil, jak jsou naše kachny a husy lačné po zbytku rajčat, okurek a dýních. O pipkách pak ani nemluvím.

Vraťme se však zpět ke končícímu jaru a nadcházejícímu létu. Osivo a sadbu se nám podařilo dostat do země dle představ a úspěšně jsme přečkali i přízemní mrazík, který přišel 6 června. Ono je to v té přírodě dobře zařízené, a svítí-li před půlnocí měsíc jak rybí oko, není to jenom proto, aby selák koukal z okna, ale především proto, aby vylezl ven a nepřerazil se při nastýlání zeleniny. Na fotu je patrný rozdíl mezi rajčaty přikrytými senem a mezi kontrolní nezakrytou rostlinkou. Je sice pravda, že jsem skončil až v půl čtvrté ráno, ale usínal jsem s vědomím, že jsem udělal vše, co se v té chvíli dalo udělat. A výsledek? …zdrcující! Vzbudil jsem se těsně před devátou a to už sluníčko rozehřálo všechnu jinovatku, takže z ranních fotek sešlo. Nicméně nezakryté kontrolní rajče mělo zmrzlou cca 1/2 listové plochy, všechna poupata i část  stonku (cca 1/3). Zbytek zeleniny dopadl na výbornou, zasypání rostlin cca patnácticentimetrovou vrstvou vytřásaného sena poskytlo dostatečný kryt a ochránilo tak rostliny před -5°C takřka dokonale. Některá rajčata měla sem tam spálený nějaký ten list a přišli jsme o 3 hnízda patisonů z 36. Jedno jsem přehlédl a dvě rozšlápl, ale jinak nezmrzlo nic. Nejdůležitější je, že to bez úhony přežily polní okurky. Druhý den bylo nutné všechnu zeleninu odkrýt (seno bylo přendáno na cestičky) a večer se jím zas přikrývala zelenina. Dohromady se jednalo o 350m².

Co se týče zálivky, rajčata i ostatní sadbu jsme po výsadbě zalili dvakrát, a to v dávce cca 20l/m². O zbytek se postaraly dešťové srážky a rosa v kombinaci s mulčem a dosevem čtyř namíchaných směsí, slunečnice, hořčice, svazenky a dvou druhů prosa. V kombinaci se semeny bylin a sena, jsme tak dali vzejít účinnému krytí půdy. Díky tomu jsme mimo období výsadby nevěděli, co je to konev a kýbl. A to i přesto, že přes léto se ztratila voda z mnoha přítoků napájejících zdejší potoky.

Taktéž schopnost vázat srážkovou vodu se ukázala dobrá a to i za přívalových dešťů. To překvapilo i dost těch, co nám předpovídali, že nám nahrnuté terasy při prvním dešti „sjedou dolů do vsi“. Výsledek schopnosti vázat vodu v půdě a odolávat erozi můžete na přiloženém fotu posoudit sami. K zvýšení sorpční kapacity nám v dlouhodobém horizontu napomáhá i svazenka, navíc tak zajistíme vydatnou pastvu pro včely. Díky prosu a slunečnicím jsme na zahradu přilákali velké množství zpěvného ptactva a proto nemáme problém s housenkami ani mandelinkami. To, co ptáci nesezobali doposud, vážeme do snopků a sušíme na půdě. V zimě je pak budeme věšet na kostru Tee-pee, neboť je tu k našemu prospěchu udržíme i přes zimu.

 Ve své podstatě je to velice jednoduché, jde jen o to, změnit svůj přístup k přírodě a vnímání života – světa. Kdo z vás by měl strach s tím začít, nechť se ničeho nebojí.

Ona ta zdánlivě zarostlá zahrada – zelená džungle – nebývá dílem chaosu, neboť má svůj vnitřní řád, ale dovede vydat překvapivou úrodu bez užití chemie, pravidelné okopávky a zalévání vyprahlé zahrady. Jde jen o to, otevřít se víc ve svém vnímání toho, co se den co den děje kolem nás a naučit se takto získané vědomosti použít v praxi.

Letošní rok byl z našeho pohledu víc než úspěšný. Jako hlavní cíl jsme si vytýčili vypěstovat si dostatek semen rostlin (záměrně neuvádím výraz osiva, neboť nejsme a ani nehodláme být producenty osiva registrovanými pod ÚKZÚZ). V zahradě se nám podařilo vykopat základ dalšího rybníčku, pořídili jsme líheň, nějakou tu chovnou drůbež a ovečky s kozama.

Počínaje minulým týdnem se nám uzavřel roční cyklus a opět jsme započali fázi vypásání, tedy s tím rozdílem, že letos budeme sázet ovocné keře a stromy.

Tento způsob hospodaření se nám osvědčil a budeme v něm pokračovat i nadále. A postupně provedeme obnovu původní venkovské krajiny na více než čtrnácti hektarech.

Kdo bude mít zájem, může k nám po předchozí dohodě přijet a vyzkoušet si něco ze života sedláka, třeba to, jak se pasou či dojí kozy nebo si můžete zajezdit na koni.

Informace týkající se ubytování najdete na www.ranch102.cz/sekce/nabizime-S5.html