Na téma venkovského života s ekologickým a bio-logickým myšlením v základech už bylo popsáno hodně papíru. V prostoru českém a době porevoluční prodělal tento fenomén vývoj od jistého s nadsázkou řečeno boomu přes vystřízlivění až k současnému stavu, který bez časového odstupu těžko pojmenovat, pracovně bychom snad mohli použít termín stagnace. Je těžké dnes rozhodnout, zda se jedná pouze o individualní příběhy resp. souběh několika individuálních příběhů a nebo lze li mluvit o společenském jevu. Stále se totiž objevují noví lidé, kteří jdou za vidinou romantického, autentického, poctivého, ...(doplň podle svých zkušeností) života na venkov, kteří tam "vystřízliví" a ... někteří odcházejí zpět do města.
Co lze tedy dnes říci o tomto "vědomém venkovanství", tedy stavu, kdy člověk žije na venkově z vlastního rozhodnutí, odešel tam za určitým ideálem a s touto svou životní situací aktivně pracuje a kriticky o ní přemýšlí. Mnohé se lze dočíst například v knihách profesorky Hany Librobé, která situaci v Čechách dlouhodobě sledovala. Jisté je, že "vědomé venkovanství" je, v prostředí české vesnice po posledních šedesáti letech duchovního a ideového strádání, jev cizorodý až kuriózní. "Starousedlíci", kteři se nezřídka svému venkovanství snaží uniknout buď odchodem do města, nebo poměštěním svého domova, na takové lidi hledí často jako na blázny, nebo naopak s přemírou obdivu (nebo oboje), málokdy však přirozeně a s pochopením. V hospodaření většinou není na co navázat a buduje se vše od začátku, jen těch venkovských statků, často značně zchátralých, máme ještě dost. "Výdobytky civilizace" začnou po pár letech chybět a krize nastává, když přijdou děti a v místě není základní občanská vybavenost. Samozásobitelství, jako jeden z logických prvků tohoto životního stylu, je časově velice náročné, výdělky malé a možnost kvalifikovaného zaměsnání mizivá. Přes množství podpůrných dotačních programů jsou možnosti obživy na venkově stále velmi omezené. Přesto z podhoubí "vědomého venkovanství" vyrostly docela pozoruhodné plodnice. Například v Jižních čechách "Letokruh" a "Venkovská Idyla", snad i další. Obě jmenované občanské aktivity mají však již, zdá se, svá nejlepší léta za sebou.
Náš rodinný příběh nese většinu z charakteristických znaků výše nastíněného příběhu. Nepocházíme ani jeden z vesnice a o venkovanství, zemědělství, chovatelství jsme měli vědomosti povýtce teoretické. Náš odchod na vesnici byl motivován touhou po zdravějším, přirozenějším, autentičtějším životě, než může nabídnout sočasné (velko)město. Na venkově žijeme asi deset let a dá se tedy říci, že ono střízlivění máme již za sebou. Po několika letech zkušeností s průměrnou vesnicí o asi 400 obyvatelích jsme se rozhodli pro odchod do malé pošumavské vísky, více do ticha, více do přírody, více do divočiny. Koupili jsme veliký, dosti zchátralý objekt, bývalou faru s hospodářským zázemím. Opravili jsme nejhorší stavební závady, vybudovali bydlení a zprovoznili to nejnutnější pro těch pár domácích zvířat, která už jsme měli. Nyní čekáme narození třetího dítěte. Dá se říci, že poměry současné české vesnice jsme poznali a hodnoty, které takový život přináší jsou pro nás dostatečné, abychom venkov neopouštěli.
Konkrétní okolnosti našeho venkovanství jsou důvodem, proč jsme se rozhodli nabídnout tento článek k publikování. Stručně řečeno, obytné prostory, které máme k dispozici, jsou větší, než dokážeme využít a množství práce, kterou vyžaduje hospodářství, byť u nás jde o mikrohospodářství, je větší, než dokážeme vykonat, jinak řečeno s dětmi přichází nutnost věnovat se mnoha dalším věcem, než je oprava domu a pěstování brambor. Hledáme tedy řešení, které by při využití našich stávajících možností pomohlo řešit naše stávající potíže. Současně si myslíme, že je jistě dost těch, kteří mají situaci obrácenou, hledají bydlení a mohou naopak pomoci v hospodářství.
Chtěli bychom tedy nabídnout možnost jakéhosi "života na venkově nanečisto", jakousi zkoušku pro někoho, kdo o tomto směru uvažuje. Myslíme si, že mezi čtenáři různých alternativních, ekologicky a podobne zeměřených časopisů jsou takoví. Může to ale stejnětak být řešení pro někoho, kdo je pro život na venkově už rozhodnutý, ale nemá svůj dům ani prostředky na jeho koupi, či chce napřed získat zkušenosti a podobně. Nebo pro někoho, kdo chce nějaký čas strávit mimo město. Naše představa by se lapidárně dala nazvat "správce na šestinový úvazek". Hledáme někoho kdo by se dokázal postarat o ty nejběžněší věci v hopodářství, jako je seno, dojení a krmení (máme teď jen jednu kozu, slepice, psy a kočky) a kdo by pomohl při dalších nutných pracech jako opravy domu (fara je památkově chráněna), samovýroba dřeva a další. Celkově by bylo práce asi na jednu hodinu denně. Jako protihodnotu této pomoci bychom poskytli skromné venkovské bydlení. Rádi bychom byli, kdyby naši budoucí pomocníci byli hodnotově podobně "postiženi" jako my. Tedy aby měli pozitivní vztah k ekologii, biozemědělství, tradičním venkovským hodnotám, řemeslům, ale třeba také k permakultuře, bylinářství, k dětem, k vegetariánství a veganství, k nekuřáctví, fair trade, ke vzdělání, kultuře ... Samozřejmě nic z toho není myšleno jako podmínka, spíše pro orientaci. Ideální varianta by byl mladý pár či manželé, ale i dva páry nebo singl jsou možné varianty.
Na mailové adrese kockus@volny.cz nebo na telefonu 380750844 nás můžete kontaktovat a případně se doptat na další. Budeme také rádi, když se nám ozvete i vy, kdo již na venkově žijete a vychováváte své děti, zejména na českokrumlovsku, lipensku a v okolí. Uvidíme, zda se podaří zachovat jihočeskou Venkovskou Idylu, nebo třeba vytvořit něco nového podobného.
Marcel K Beneš
Cooray Dominika | 17.03 07:54