Nový urbanismus: Inovativní Živá Škola s osadou

Nový urbanismus: Inovativní Živá Škola + okolní osady

Toto puzzle jsem skládal 20 let. Vycházel jsem sledováním běžného praktického života samotného (rodina, škola, internát, práce, firma, zábava, cestování po Asii, město, vesnice apod.).

Mé první myšlenky na soběstačnou přírodní osadu byli v mých 21 letech, kdy jsem podnikal a myslel si, že musím vydělat peníze na to, abych mohl realizovat a vybudovat osadu. Život mi však sám ukázal, že to byl omyl. A jednoduché útržky z knih, dokumentů, filmů ať negativní ukázky jak jsme špatná společnost nebo pozitivní návody na jednu oddělenou kostičku puzzle nikam spolehlivě nevedla – stále vše funguje pod heslem „rozděl a panuj“.

Tyto zkušenosti s různými komunitami a fungování v nich stále boj s chamtivostí, závistí, na individualismu mne poté na nějaký čas vedlo k negativnímu postoji ke komunitám.

Až po čase jsme začali již s mou ženou Zuzankou (speciální pedagog) tvořit osadu se Školou přírodního stavitelství úplně někde jinde, bez peněz, plánu a chtění. Prostě vznikala sama od sebe spontánně, tak jak vznikla většina vesnic v historii. Zde se postupně skládala mozaika lidského štěstí (zdraví+sociální vazby+vzdělávání (duchovní a tělesný rozvoj)).

Zadařilo se a proto zde je návod pro jiné, kteří mají zájem tvořit podobné Oázy Života na zemi.

Návod jak založit místní Živou školu štěstí + osada s komunitním bydlením.

1. Oslovit spolek Ekovesnice o.s., který pomůže zkušenostmi s organizací.
2. Naplánovat v regionu přednášku Oázy Života – Co je nového ve vzdělávání a urbanismu.
3. Pozvat na přednášku důležité osobnosti z regionu (zástupci spolků, firem, starostové, ředitelé škol, pracovních úřadů a jiní důležití lidé). Ihned po přednášce bude následovat 1. Setkání zástupců pro skutečnou spolupráci za rozvoj regionu a štěstí obyvatel.
4. Založení lokální svépomocné sítě na vzájemnou místní pomoc s žitím, vzděláváním a hospodařením. Udržuje komunikaci a sociální vazby.
5. Vytvoření pozemkovo-sociálního spolku, viz. zde... (může zároveň provozovat školu nebo tuto funkci může plnit již nějaký stávající spolek). Vytváření sociálního bydlení (pronájmem, renovací stávajících objektů nebo výstavbou) pro rodiny s dětmi, komunitní bydlení na 1 cesty nebo vhodné pozemky ke koupi a stavbě domů.
6. Zvolit místního koordinátora regionu na řešení a pomoc s propojováním místní správy, firem a třetího sektoru.
7. Získat vhodné pozemky od obce (například v blízkosti stávající školy) nebo od investora, případně zahájit změnu územního plánu.
8. Vytvořit projekt, záměr a získávat prostředky na budování školy a osady (různé zdroje - příspěvky, dary, půjčky, nadační fondy, investice, práce).
9. Získat ke spolupráci nějakou školu, základní, střední, vysoká–výzkum, vědecko technický park.
10. Začít aktivně budovat a tvořit spolu-práci...
11. Vývojově, evolucí se vytváří nový propojený silný řetěz vzájemné spolupráce místní státní správy (starostové, ředitelé škol, pracovních úřadů apod.) s komerčním a třetím neziskovým sektorem. Vzniká lokální sociální, ekonomický, zdravotní a vzdělávací systém, v jímž zájmu je, rozhodovat si sami, místní lidé žijící v regionu, jak se využívají nebo vytváří hodnoty a rozvoj regionu.

Za povšimnutí stojí, že běžné školy, nemocnice, domovy důchodců, ústavy, firmy a dokonce i obchodní centra obsahují sociální vazby a prvky komunity, ale nikde nejsou propojeni ve funkční soběstačný celek, chybí prostor.

Nová „Živá škola“ štěstí spojená hned vedle s osadou by neměla být uzavřena a oddělena od okolního světa i přes to, že je „zatím“ jiná. Aby nevznikala sekta, že je někdo lepší nebo horší než jiní. Ale naopak má otevřený formát, počítá s tím, že jsme každý originál. Má však vnitřní řád – pravidla fungování, přijímání i vyloučení s možností dát druhou šanci.

Podle jedné 75 let trvající studie, na téma štěstí, která stále běží, vychází, že dobrý život je postaven na dobrých vztazích. Tedy že my lidé, sociální bytosti potřebujeme k trvalému pocitu štěstí partnera, rodinu a vývoj - vzdělávání, tedy změnu činností, né stereotyp, proto se nám mění během let zájmy, koníčky, záliby a též zážitky.

Robert Waldinger: Co tvoří život spokojeným? Lekce z nejdelšího výzkumu štěstí.

http://www.ted.com/talks/robert_waldinger_what_makes_a_good_life_lessons_from_the_longest_study_on_happiness?language=cs#t-50604

Což elegantně řeší právě komunitní způsob života, vhodně kombinovaný s vlastním prostorem, kde mohu v soukromý odpočívat, relaxovat a věnovat se zálibám a rodině. Kolem sebe mít sousedy, přátele a další možnosti, dílny a škola sdíleného prostoru, kde se děti i dospělí zabaví tvořivou činností. Tak se naše vztahy vyvíjí. Tedy moderní zelené město nebo vesnice s přírodním, hravým, zdravým způsobem života, společným i soukromým prostorem, soběstačným sebezásobením potravinami, tradičními řemeslami, i moderními technologiemi, ale bez aut (parkoviště je na okraji osady).

V ideálním případě z hlediska urbanismu jsou osady kruhové (10-40ha včetně luk a lesa) s domy a společnými prostory maximálně do 144 obyvatel. Uprostřed jsou společné komunitní prostory, okrasná zahrada, ohniště, tělocvična, kuchyň a jídelna na společné vaření, hrací prostor. A kolem jsou soukromé zahrady, sady, pastviny, les, vodní plochy propojující se s vedlejší osadou.

Lidé mohou mít svou vlastní specializovanou práci mimo osadu a přitom stále mohou svou činností, zálibou přispívat k prosperitě komunity. Stačí, aby si sami odpovědně evidovali, co přináší nebo využívají. Mohou též tvořit a žít v komunitě zážitků plný vlastní život bez stresu, tedy vybírají si z potřebných činností tu svou oblíbenou s možností dělat chyby i s emocemi a poučit se z nich. Osada funguje na principu dobrovolnictví, tedy když něco dělám dobrovolně, jako zálibu, dělám to rád a odpovědně. Volný čas se volně prolíná s prací. Za přínos komunitě máme dle vnitřních pravidel primárně pokryté životní potřeby a ostatní je dle navržených a odsouhlasených vnitřních pravidel.

Inspirace je dle teorie „Základní příjem“, viz článek zde… http://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2016/24-2016/nepodmineny-zakladni-prijem-vyzkousime-uvidime , který se již pokusně zavádí v několika zemích.

Vyúčtování poté měsíčně konzultují se správcem osady. Nespornou výhodu spatřujeme v možnosti měnit svou práci, vaření, běžné denní činnosti, úklid, opravy, starostlivost o sady, zahrady, zvířata, děti, řemeslné tvořivé dílny, vzdělávání. Dostatečný výběr činností pro všechny, i děti, i důchodce. Tím se zároveň učíme od sebe navzájem obměnou činností a zároven i role učitel/žák.. Děláte to, co vás baví a zajímá, jednou jste student, kuchař, opravář, pěstitel, chovatel, řemeslník a jindy učitel, architekt, léčitel, stavitel to podle vás samotných. V Živé škole přirozeného vzdělávání je učitel spíše průvodce, jenž pomáhá zkušenostmi, metodikou a vhodnými pomůckami.

Rodiče tak mají více času na sebe, děti mají dostatečný výběr z činností a průvodců dle zájmu. V dnešním odděleném světě je běžné, že se jedni nudí a druzí přepracovávají. Takto mohou být všichni aktivní, žádoucí, potřební, prospěšní od raného až do pozdního věku i různého stavu. Vzájemně se od sebe učí a nachází smysl života. Což je přirozený způsob šťastného života, tak jak se naše společnost po tisíce let skutečně vyvíjela.

V himálajském Ladaku je dodnes možné vidět osady, kde si lidé stále pomáhají, pracují společně na polích sousedů, děti si kolem hrají, babičky se starají, dědečkové radí a večer se společně všichni radují. Žijí skromně a jsou spokojeni se svým životem. Nedovedou pochopit vyprávění o naší bohaté zemi, překvapeně, nevěřícně zírají s pusou dokořán při vyprávění, že jsou u nás někteří lidé tak nešťastní, že kvůli tomu musí jít k lékaři. Pocit hluboce zakořeněné spokojenosti považují za dar, kterého se dostává každému.

Osada Oázy Života je krásné spojení zdravé bydlení + škola + lázně, zdraví + práce + sociální systém.

Volená kmenová, osadní rada starších v čele se starostou se stará, pomáhá, doporučuje a radí na cestě ke štěstí, tedy i zdraví obyvatel.

Společné vaření pro školu, osadu, kdo má zájem. Místní odborník se stará o zdravé jídlo, poradenství.

Zdravý pohyb, cvičení, místní léčitel se stará a radí cesty vedoucí ke zdraví a dlouhověkosti podle nejmodernějších vědomostí a zkušeností.

Duchovní učitel – průvodce pomáhá na cestě k rozvoji ducha.

Pomůžeme Vám vybudovat soběstačnou eko-osadu spojením inovativní školy s obytným souborem na základě soukromého vlastnictví, nebo sociálního bydlení na zápůjčku – nový urbanismus.

• Každá jednotka společenství je samostatná a ekonomicky nezávislá.
• Soběstačná osada + inovativní škola, která nabízí různorodé činnosti a celoživotní vzdělávání pro její obyvatele i návštěvníky. Samozřejmostí je vlastní pěstování potravy, řemesla, výroba energie, aktivní zdravé ekodomy a trvale udržitelný rozvoj regionu a okolní krajiny.
• Kladen je důraz na rodinu, jako celistvý prvek, který drží pohromadě a je součástí dalších rodin, které tvoří celou osadu. Potřebné jsou všechny věkové skupiny.
• Nejobecnějším životním cílem a smyslem existence člověka je kvalitativní zdokonalování těla a ducha, nebo chceš-li rozvoj všestranné vzdělanosti, rozvoj a využívání pozitivních vlastností a schopností lidských mozků, fungování formou pozitivního efektu zpětné vazby na celou společnost, na přírodu a její životní prostředí.

Přednáška z EVOLUTION na Akademia soběstačnosti

Vypracoval: Petr Skořepa  pro Ekovesnice o.s. a Eko-osada o.z.
Tel: 00420 739486553, 00421 944293223
email: ekovesnice@gmail.com