Rodová osada II.

Krásné tvořivé dny vám všem, milí čtenáři. Sedím u klávesnice s úkolem popsat a předložit vám projekt rodící se osady, jehož jsem spolutvůrcem.

 Začnu základním stavebním kamenem. Popřemýšlejte teď chvíli se mnou. Kdybyste chtěli založit a vybudovat osadu svých snů (místo, kde byste rádi žili svůj život), od čeho vlastně začnete? Nebo ještě jinak, ať je vám to bližší. Řekněme, že chcete žít ve vlastním domě a máte možnost a prostředky jej postavit. Jde o dům, který se má stát rodovým domem pro vaše děti a kde vy chcete strávit celý svůj další život. Co byste pro takový počin pokládali za nejdůležitější? Ještě to upřesním. Tento dům se má stát "Prostorem Lásky" pro vás, vaše děti i jejich děti. Místem, kde vše bude prozářené teplem, sluníčkem, láskou, i když bude zrovna venku nepřívětivě. Co budete potřebovat nejvíce, než se pustíte do tak významného díla?

 Tak taková otázka se mi honila hlavou, když se v srdci zrodila představa "Rodové osady" plné zmiňovaných prostorů lásky. Pravděpodobně jste již četli, navštívili či možná byli přímo účastni v nějaké ekovesnici, osadě či komunitě. Možná že vám tam, podobně jako mně, něco chybělo či naopak přebývalo, a proto stále ještě zůstáváte uprostřed dnešní konzumní společnosti a v lepším případě se snažíte osamoceně vymanit z jejího neustálého manipulování. A třebaže se vám daří žít podle vnitřního přesvědčení, je to jen částečný úspěch, protože celkový duch společnosti se příliš nemění. Ale možná jste o ničem takovém ještě nepřemýšleli. Přesto někde uvnitř sebe cítíte neodbytné pnutí, volání. Něco, co vám našeptává, že musí existovat lepší život a vy jste se zrodili, abyste jej žili osobně. Ať je to tak nebo tak, to vše je o procesu hledání, tápání a nakonec i nalézání. Kdo se ptá, tomu je nakonec odpovězeno. Kdo klepe, tomu otevřou. Kdo hledá, ten najde.

 Z podobných úvah a zkušeností se zrodil základní stavební kámen osady budoucnosti. Tímto kamenem jsou lidé - osadníci. Obdobné je to i s rodovým sídlem - prostorem lásky. Těžko jej vybudujete sami. Možná namítnete - a proč ne? Dobrá. O co krásnější ovšem může být, když budujete prostor lásky dvou milujících se lidí. Partnerů, kteří se rozhodli pro společný život jak v dobrém, tak i zlém a chtějí stvořit společný prostor. A tak je to i s osadníky. Samozřejmě můžete vybrat místo sami, koupit pozemky, postavit své rodové sídlo a ostatní pak přizvat k sobě, seznámit je se svými představami. Pravděpodobně se najdou i tací, kteří se rádi přidají, kteří se z velké části dokáží ztotožnit s vašimi vizemi a své rozdílné názory si nechají pro sebe. Je to pro ně z počátku i velmi jednoduché. Vždyť jste za ně spoustu práce udělali, spoustu problémů vyřešili a ukázali jim, že je to možné. Otázkou zůstává, jak dlouho váš svazek vydrží, na jak pevných základech bude stát, jak dál dokážete společně tvůrčím způsobem spolupracovat. Dovolíte jim jejich vlastní invenci, dokážete pozměnit své představy nebo se mají jen podřizovat vašim touhám? O co zajímavější ovšem může být spojit se hned zpočátku se společně smýšlejícími lidmi a společně tvořit a budovat vizi lepší budoucnosti. Jaká síla je ve vzájemném tvoření, ve spolužití?! Zkuste si třeba představit, jak společně navštívíte konkrétní lokalitu, procítíte její energii a krásu a následně si sdělíte své pocity. Jindy zase společně prodebatujete celkové uspořádání osady, doplníte své vize a objevíte nekonvenční řešení. Hranice myšlení jednotlivce se rozšíří na kolektivní vědomí a tak nacházíte přístupy, ke kterým byste stěží dospěli sami. Večer pak společně posedíte u ohně, zazpíváte si či zatančíte. A jaké to má výhody při vlastní realizaci? V jedné naší známé písni se ne nadarmo zpívá: "Ten udělá tohle, ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc." Co na tom, že je z pohádky. Vy i my ji uvedeme do života.

 Tím se dostáváme k dalšímu tématu. Jací vlastně tito lidé-osadníci mají být? Jaká výběrová kritéria mají splňovat? Tak takhle asi ne. To vidíte všude kolem nás. Kdo nám dal právo vybírat, kdo se hodí a kdo ne? Jsme více než Bůh? Vždyť ani ten tak nečiní. Každý z nás (naše Duše) si určuje, kam chce patřit, jak chce svůj život prožívat. Mnozí sice zatím nevědomě, ale to už je jejich cesta. Přesto tu jsou určitá přirozená kritéria, která definují budoucí osadníky. Jací lidé to tedy jsou? Určitě tvořiví, vědomí si sama sebe, otevření, zodpovědní za svůj život… Jedním slovem - celiství. Takoví lidé dokáží zformulovat své představy, dokáží se o nich otevřeně bavit, dokáží hledat společnou cestu, vytvářet společný cíl a mají víru v jeho dosažení. Zdá se vám některým, že se jedná o téměř dokonalé lidi? Ale vůbec ne. Jsou to především obyčejní smrtelníci, kteří mají také své chyby. Nicméně snaží se přiznávat si je a pracují na svém růstu. Stále jsou to lidé omylní, nejsou ale tak závislí na dění kolem sebe, na druhých, protože se rozhodli vzít život do vlastních rukou. Věřte, že s takovýmto stavebním kamenem, lidským potenciálem, lze postavit jakýkoliv dům.

 A jak má dům - Rodová osada -vypadat? Teď možná někteří z vás čekají, že tu popíšu konkrétní urbanistický plán osady. Tak to tedy ne! I kdybych chtěl, tak to nelze. Jedná se totiž o nepřetržitě se vyvíjející organismus. Jeho konečná podoba závisí na konkrétní lokalitě a samotných tvůrcích. Kdo hledá něco předem daného, ba dokonce na papíře narýsovaného, nechť se raději obrátí na architekty. V projektu rodové osady jde o souhru s přírodou, o neustálý dynamický proces vzájemného soužití. Proces prociťování, naslouchání a intuice. Nicméně zkusme si nyní načrtnout některé konkrétní výchozí předpoklady. K těm nejzákladnějším patří především velikost jednotlivých pozemků a způsob hospodaření osadníků. Každý z nich či spíše jednotlivé rodiny se starají o svůj pozemek, nazvěme jej "Rodovým", tvoří na něm a to zcela autonomně. Rodový pozemek zaujímá rozlohu min. 1ha (ideálně 100x100m) a ne o mnoho větší. Proč zrovna takovou? Příroda na takovém území je schopna vytvořit samostatný, ucelený a samoreprodukovatelný ekosystém. A to včetně zabezpečení 4-5 členné rodiny s několika domácími zvířaty. Přitom není třeba (ze strany lidí) vynakládat zvýšené úsilí, pečovat nějakou intenzivní formou o půdu (vyčerpávat ji).  Pojmem zabezpečení je myšlena jak otázka obživy, tak i např. energií či stavebního materiálu. Samozřejmě se zde bavíme o pozemku v jeho konečné urbanistické podobě, ne v počátečním pořizovacím stádiu. Intuitivní procítění lokality, následné vhodné rozmístění vegetace a láskyplná péče patří k hlavním činnostem prvních osadníků. Ptáte se po reálnosti takovýchto výroků? Správně. Také patřím k pragmatičtěji smýšlejícím lidem, ale i naslouchat srdci a intuici je třeba. Pro ověření sděleného doporučuji každému prostudovat např. způsoby permakulturního zemědělství (jsou již k mání české, popř. slovenské publikace), vyzkoušet si některé postupy v praxi (např. na své zahrádce), zajít na studijní pobyt do původního lesa (i v našich chráněných územích je mnohé k vidění) nebo prozkoumat horskou louku a určitě se najdou i jiná místa (např. existují ovocné sady, o které se již dlouhou dobu nikdo nestará, přesto stále dokáží rodit výjimečně chutné plody). Také je třeba vzít do úvahy způsob stravování či celkové příjmy energií vůbec (tekutiny, čerstvý vzduch, kosmické zdroje apod.). Trpí-li např. někdo obžerstvím (při současném společností modelovaném způsobu života se není ani čemu divit), denně zkonzumuje velké množství masa či sladkostí, ten si může nechat o soběstačném rodovém pozemku jen zdát. V reále by asi nějakou dobu trpěl hlady. Mnohem snazší představa je pro vegetariány a  makrobiotiky. Jak je to vlastně s konzumací masa? Jeví-li se komu nezbytná a humánní, je to jeho svobodná vůle, jeho přesvědčení. Míra vlastní spotřeby bude především odvislá od jeho chovatelských schopností. Rozhodně ale v osadě nehledejte vepřín, drůbežárnu či jiné vězení pro zvířata. Osobně na svém rodovém pozemku vidím hned několik domácích či hospodářských zvířat. Např. ovce namísto sekačky na trávu a pro jejich vlnu, či koně jako přítele na projížďky a silného pomocníka, psa strážce a přítele dětí a třeba kachní rodinku pro oživení a radost.

Podívejme se nyní na skladbu vegetace. Své nezastupitelné místo na rodovém pozemku mají různé druhy ovocných stromků, chráněné proti mrazivým větrům zdatnějšími jehličnany. Ty se mísí s rychle rostoucími břízkami, statnými buky či duby a jinými listnáči. Blízko domu pak stojí např. krásná lípa s posezením a altánek obklopený třeba borovicemi. Listnaté stromy svými korunami rády poskytují ochranu v parných letních dnech jak lidem, tak zahrádce se zeleninou a bylinkami a jsou domovem ptačích rodin, zamezujících přemnožení hmyzu. Na některých rodových pozemcích se v přirozených i vyrobených včelích úly přebývají dělnice a vyrábí med pro celou osadu. Kdo si rád dá sklenku vína, léčivé medoviny či jiného moku na zahřátí, bude mít jistě dostatek surovin k jejich výrobě.

 Blízko obydlí se třpytí hladiny rybníčků jako součásti kořenových čističek (ideální přírodní recyklační systém). V rodové osadě se pak může nacházet i větší společná vodní plocha pro letní dětské radovánky, večerní procházky osadníků a pro osvěžení všeho živoucího.

Možná vás již napadlo, jak budou jednotlivé pozemky ohraničeny nebo vzájemně odděleny. Samozřejmě je to věcí individuálního uvážení, nicméně území rodové osady jako takové své vymezení má. Není podstatné zde zmiňovat důvody, nejsou ani nijak pevně dané a určitě každého z vás nějaký napadne. Mnohem důležitější je, jak oddělující ploty vypadají. Jak se vám například líbí taková kamenná zídka? Nebo by byl jednodušší dřevěný plot? Jen pozor - může mít po obvodu více jak 5km! (Rozloha osady pro 100 rodin i s infrastrukturou činí okolo 1,5km2.) Kdo bude takový plot udržovat?! No, nebudu vás dál napínat. Co byste řekli na krásný živý plot? Místo kůlů rostou zdravé stromy. Výplň tvoří souvislé pásy keřů. Vzniklý celek lahodí oku svou různobarevností, sluchu ševelením listí a ptačím zpěvem, čichu pestrostí svých vůní a i ostatní smysly si mohou přijít na své. S údržbou nejsou velké starosti a počáteční náklady mohou ve srovnání s jakýmkoli jinými méně trvanlivými napodobeninami být výrazně nižší. (Záleží jak moc majitel spěchá na jeho vyšší vzrůst.) Živý plot má své nesporné výhody i při rozrůstání osady. Vždyť je ideálním předělem i mezi sousedními rodovými pozemky, není potřeba nic bourat a ještě může posloužit jako stavební materiál či palivo vašim dětem.

Tak jsme se dostali k vlastním obydlím a jiným budovám. Jaké materiály zvolit na stavbu? Pochopitelně přírodní, snadno získatelné, snadno rozložitelné či opět použitelné. Předpokládaná obydlí nejsou určena pro X pokolení, ale spíše jen pro jednu či dvě generace. Budou-li si potomci chtít postavit místo nich jiná, více vyhovující jejich vkusu, krásnější, naplněné novou energií a umem, pak jednoduše dosloužilé stavení rozeberou, částečně materiál využijí a zbytek navrátí přírodě. I společné stavby v osadě se mohou takto snadno přetvářet. A které to jsou?

Jak bylo v úvodu řečeno, největší motivací osadníků je vytvořit trvanlivý "Prostor Lásky" pro své děti a všechna další pokolení. Na prvním místě tedy zmiňme školu. Na jejím vzhledu se svou představivostí a umem budou podílet právě nejmladší osadníčci. Bude přístupná i školákům z blízkého okolí a výuka bude alternativní, inklinující např. k Waldorfskému školství či dle Ščetininova vzoru. Neznáte? Tak to je na samostatné povídání, takže jen v kostce. Na první místě je přihlíženo k individualitě každého dítěte, je rozvíjena jeho kreativita. Učení je především tvůrčí proces, na němž se podílí jak učitel, tak také jeho žáci. Ve škole budoucnosti je podporována spolupráce dětí, vzájemná pomoc - zdatnější pomalejšímu, zručnější méně šikovnému apod.. Jsou zde hledány jiné motivační prvky než známky či poznámky (zajímavá podobnost slov?!). Vždyť hlavní není přeci, kdo je lepší či horší, ale aby všechny děti pochopily a zvládly učivo. Tedy namísto soutěživého modelu je rozvíjen kolektivní duch (my společně tvoříme, rozvíjíme své vědomosti a jsme oceněni až ve chvíli, kdy věc zvládne i poslední z nás). Navíc do procesu výuky jsou zapojeni i rodiče. Např. při prezentaci nastudovaných témat či při řešení společných otázek. Všichni jsme si přeci rovni (lišíme se pouze mírou získaných zkušeností), každému je nasloucháno, nezáleží na věku ani pohlaví. Vždyť děti často dokáží najít rychlejší a elegantnější řešení než my dospělí s našimi již zformovanými názory (někdy až příliš omezenými). Tento systém výuky klade ovšem vysoké nároky na učitele, protože doposud většina z nás nebyla v tomto duchu vedena natož tak vzdělávána. Vyžaduje to změnu samotného myšlení, opuštění navyklých způsobů, otevřené a přímé jednání. Naštěstí se již mezi námi nacházejí učitelé, kteří si to uvědomují a pracují v tomto duchu na sobě. A ještě potěšitelnější je, že je jich čím dál více.

Nyní už možná tušíte, jak vypadá škola v rodové osadě. Podívejme se, jak se zde dále žije. Nenajdeme tu klasické mateřské školky. Samozřejmě, že maminky občas (mnohdy i častěji) potřebují vykonat práci, při které asistence dětí není příliš ideální. Někdy také potřebují strávit čas samy a mít přitom jistotu, že je o jejich ratolesti dobře postaráno. Pak je nejjednodušší se vzájemně domluvit a některá z nich (mohou se střídat) na čas přebere pečovatelskou roli i za ostatní. To se může odehrát přímo na rodovém pozemku, nicméně v osadě jsou vyčleněny i společné prostory vhodné k dětským hrátkám. Však je znáte z některých sídlišť, jen v osadě mají více přírodní charakter s místností pro chladnější počasí. Stejné místo se v jiný čas změní třeba na meditační prostor, posezení u táboráku či taneční plochu za zvuků afrických bubnů. Určitě vás napadnou i další využití takovýchto míst naplněných pozitivní přátelskou energií. V rámci celé osady pak najdeme také podobný ale větší prostor naplněný společným duchem, kde se všichni schází k významnějším událostem jako např. oslavám, přijetí nových osadníků, sportovním soutěžím apod.

Čím se osadníci zabývají, jak si vydělávají na chléb vezdejší? Tak to necháme na nich. Už bychom tu příliš prozrazovali. (Vždyť někteří jej ani nejedí.) Ale protože jsou to převážně činorodí lidé, určitě se nudit nebudou. A koho z vás by to opravdu zajímalo, pak se přijďte mezi nás podívat. Že nevíte kam? Tak zkuste třeba pro začátek napsat na emailovou adresu rod.osada@volny.cz.

 

Hezké a vědomé dny vám všem.

 

Zdroj: www.osud.cz