Jíst či nejíst maso?

Moje babička říkávala, že za časů jejího mládí na vesnici jedli maso tak 1x, maximálně 2x týdně. A to byli rolnickou rodinou. Maso bylo v neděli se zelím, ve čtvrtek bylo zelí taky, ale už bez masa. Pak se maso jedlo v zimě, když byl čas zabijaček. Jelikož možností uchování masa bylo méně (nebyly mrazáky), muselo se všechno sníst anebo rozdat sousedům. Oni to oplatili zase jindy, když měli zabíjačku u nich. Před Velikonocemi se držel "masopůst", kdy se maso nejedlo vůbec (aby se organizmus vyčistil). Z historického hlediska maso do našeho jídelníčku patří, ale samozřejmě v mnohem nižší míře, než jak ho konzumuje dnešní mainstream.

 

Bez chovu hospodářských zvířat by to na venkově nefungovalo. Tradiční zemědělství je založeno právě na vyváženosti rostlinné a živočišné výroby. Hnůj od hospodářských zvířat dává živiny našim polím a farmy tím nemusí být závislé na vnějších zdrojích - nemusí nakupovat a tedy dovážet průmyslová hnojiva, tak jako je odnikud nedováželi zemědělci tisíce let před námi. Kdyby se všichni lidé stali vegetariány, přestali bychom tím pádem chovat dobytek, protože by to přestalo mít smysl a museli bychom pole HNOJIT CHEMICKY. Navíc bychom neměli čím spásat naše louky, tzn. že bychom spotřebovávali VÍCE ROPY na sekání luk strojově. Až dojde ropa, neměli bychom ani jak zorat. Anebo bychom všechna pole nechali zarůst lesem, čímž by se zcela změnil ráz našeho venkova a krajiny a stali bychom se opět lovci a sběrači. Alespoň do doby, než by někomu začalo vadit zabíjení divoké zvěře. Pak bychom vymřeli. Hospodářská zvířata nám dávají maso, mléko, vejce, vlnu, kůži a ještě udržují úrodnost našich polí. Některým eko-zemědělcům pomáhají obdělávat pole. Snižují tedy závislost zemědělství na ropě a průmyslu. Když se chovají extenzivně (tedy ne v průmyslových velkochovech), nelze proti tomu nic namítat. Pokud chceme být soběstační a chceme žít udržitelně, bez chovu hospodářských zvířat to prostě nepůjde. Vegetariánská strava je určitě prospěšná pro člověka jako jednotlivce (je jistě zdravější), ale kdyby se tak stravovalo 100% obyvatel naší země, troufám si tvrdit, že by to nebylo dlouhodobě udržitelné. Zkoušel už se nějaký vegeterián delší dobu stravovat pouze domácími produkty vypěstovanými u nás? Bez soji, mořských řas nebo dováženého ovoce a zeleniny z druhého konce světa? Souhlasím s tím, že konzumaci masa je třeba v globálním měřítku zásadně omezit. Je ale zapotřebí hledat kompromis a brát v úvahu také další souvislosti.

 

Nadějí pro lidstvo jako celek není přechod na vegetariánství či na některý z jeho přísnějších modifikací, ale na FLEXITARIÁNSTVÍ, což je způsob stravování na vegetariánské stravě sice založený, ale tolerující občasné zařazení masa do jídelníčku (např. v restauraci, na návštěvě u známých anebo v případě, že se nám podaří koupit nějaké bio maso z ekochovu). Slovo OBČASNÉ je však třeba zdůraznit! V případě zásadního snížení spotřeby masa bychom si v regionech mohli vystačit s extenzivními chovy a možná bychom se zcela obešli bez diskutabilních průmyslových velkovýkrmen. Dále je zapotřebí vybírat potraviny z hlediska jejich původu a jednoznačně preferovat regionální produkty (brát v úvahu uhlíkovou stopu spojenou s jejich distribucí). Kupovat také biopotraviny, tedy produkty, během jejichž výroby nebylo zatěžováno životní prostředí syntetickými hnojivy a pesticidy, a tím podporovat rozvoj ekologického zemědělství, což může pozitivně ovlivnit např. kvalitu podzemních vod či biodiverzitu okolní přírody. Takové stravování může být udržitelné i z dlouhodobého hlediska. V USA se k tomuto stravovacímu stylu hlásí už 30% obyvatel. Nárůst odpovědných konzumentů již zaznamenává i Evropa (viz. výstupy projektu www.livewellforlife.eu). Je to návrat k přirozenosti. K tomu, jak se stravovaly naše babičky avšak s mnohem pestřejší nabídkou druhů jídel, kterou přináší dnešní doba.

 

 

Pondělí v 15:16 | Ing. Jan Kolář |  Blog